Malířem za dva dny? Proč ne. Umíte držet tužku? Pak z vás může být malíř natotata, a to i přesto, že doteď jste zvládali sotva domeček. V čem ten trik spočívá? Malovat můžete, co chcete, pokud při kresleni zapojíte pravou mozkovou hemisféru. Na věci kolem sebe se začnete dívat úplně jinak a namalujete věci, o kterých se vám předtím ani nesnilo.

VNÍMAT POCITY A VZTAHY
„Hezky kreslit dokáže každý, i když si to o sobě nemyslí. Stačí to v sobě objevit,“ tvrdí Květuše E. Dvořáková, která vede speciální kurzy kreslení pravou mozkovou hemisférou. V kresleni to prý není, jen je potřeba, naučit se správně dívat. Jak? Realisticky. To především znamená opustit v mysli všechny navyklé symboly. Tak například lidská hlava. Mám-li ji nakreslit, úkolu se jako první zhostí levá hemisféra, která je sídlem logiky a řekne si: Ááá hlava, tak kdepak mám symbol pro hlavu, to je kolečko a dvě menší pro oči, dvě tečky jako nos a čárka na pusu a je to. Jenže to samozřejmě neodpovídá skutečnosti, protože každý z nás má oči a nos i pusu jiné. Kresba se nám nelíbí a zavrhneme ji. Usoudíme, že neumíme malovat a většina z nás zůstane i v dospělosti v kreslení na úrovni dvanáctiletého dítěte. Proč? Levá hemisféra v našem jednání i přemýšlení většinou dominuje. Je sídlem logiky, realistického uvažováni a vnímá jevy, které se dají změřit. Jenže v některých věcech - a mezi ně patří právě malování - je zapotřebí i práce pravé poloviny mozku. Ta je zaměřena hlavně na vnímání pocitů a vztahů, je tvořivá a nevnímá čas. V ideálním případě spolu obě poloviny mozku spolupracují a jsou propojené.

ZAPOJIT PRAVOU HEMISFÉRU
Pokud má pokaždé dominanci levá polovina mozku, špatně spíme, musíme odpočívat a jsme stále ve stresu, máme strach se zastavit a jít dál po nevyšlapané koleji. Pokud převládá pravá, je člověk zase stále mimo realitu, vnímá pocit, že mu druzí nerozumějí, bývá vzteklý, a může dokonce druhým i ublížit. Každé tu je pro jiné úkoly. Když například chceme chytit vlak, je levá hemisféra schopná sledovat čas, ale pohled na krásnou krajinu i okna dokážeme procítit jen pravou hemisférou. Tady se nic stihnout ani dokazovat nemusí. Jenže levá je zvyklá šéfovat, a tak se cpe do všeho. Je to proto, že je také více vzdělávána ve školách apod.

Při kreslení je však potřeba víc zapojit i tu pravou mozkovou polovinu. Co vidí, nepojmenovává ani nedosazuje symboly. Kreslí přesně to, co vnímá. Výsledkem je realistický věrný obraz. Na ten se pak podívá levá hemisféra, protože ta je zase schopná objevit chyby. Opravit je ovšem dokáže pouze pravá, protože jen ta ví jak. A to je příklad rovnocenné spolupráce. Na naše kurzy chodí lidé nejrůznějšího věku i vzdělání. Naučí se vidět věci kolem sebe jinak a to pak využijí i v běžném životě. Také je to o naučení se trpělivosti a získání sebedůvěry. Když si po třetím dnu lidé domů odnášejí své obrázky, jsou na ně právem pyšní, tvrdí Květuše E. Dvořáková. „Na kurzu se učí kreslit podle předlohy i podle skutečnosti. Malují tedy portréty podle fotografií, nebo třeba židli, kterou mají před sebou. Většinou používají tužku a fixu," dodává. Při troše dalšího tréninku, když se hlavně zkracuje doba, kterou nad zdařilým obrázkem stráví, jsou už schopní malovat i portréty cizincům na Karlově mostě. Většinou se to ale lidé učí pro vlastní potěšení, a ne pro byznys. Často při kreslení i pláčou, nebo se naopak smějí, ani neví proč. Jejich mozek začal fungovat jinak.