Článek REGENA

Petra Forejtová


Jen malé procento lidí má přirozenou schopnost vyváženě využívat obě poloviny mozku. Takoví lidé jsou často v životě velmi úspěšní. Pro ostatní existuje několik metod, jak vyvážené práce mozkových hemisfér dosáhnout. Jednou z nich je kreslení pravou mozkovou hemisférou.

Levá mozková hemisféra je logická
Jsou zde uloženy jazykové a matematické schopnosti, sídlo řečových funkcí a slovní paměti, logického uvažování, vyjadřování písmem a složitější práce s čísly. Řídí intelektové funkce, analytické a abstraktní procesy a motoriku vedoucí ruky. V určitých situacích je velmi užitečná a důležitá. V jiných však naopak překáží. Byla to právě levá mozková hemisféra, která před lety „věděla", že nikdo nemůže postavit stroj, který bude létat. Nikdo to nikdy nedokázal, bylo tedy logické věřit, že ani nikdy nedokáže.

Pravá mozková hemisféra je abstraktní
Je zde sídlo paměti neslovní, obrazové, hmatu. Sídlí v ní oblast prostorového vnímání, vládne neverbálním jazykem, představivostí, rozlišováním tvarů a tváří. Je založena na duševních obrazech. Poskytnete-li jí duševní obraz - představu svého přání, věříte-li, že je dokážete uskutečnit, a podaří-li se vám zabránit, aby sem z levé hemisféry pronikaly jakékoliv logické pochybnosti, pak můžete dosáhnout toho, po čem toužíte.

Snílci versus přemýšlivci
Někteří lidé využívají více levou polovinu mozku a poznáte je především podle toho, že jsou neustále uspěchaní, hlídají si čas, vše měří, počítají, přemýšlí a žijí téměř neustále ve stresu. Zatímco lidé, kteří využívají více pravou polovinu mozku, jsou „snílci", mají bohatou fantazii, vytvářejí si příběhy a iluze, jsou tvořiví, cloumají s nimi emoce. Když třeba dostanou záchvat zlosti, tak to stojí zato, nekoukají, jestli tím někomu ublíží, nebo ne. Celkově jsou více v pohodě a nežijí v neustálém stresu a spěchu. „Naučila jsem se trpělivosti. Předtím jsem stále chvátala, abych vše měla rychle. Zklidnila jsem se. Když něco začnu, snažím se to dělat pořádně a dokončit to. V životě mám určité cíle. Dříve když se vyskytla překážka, občas jsem ji obešla nebo jsem to vzdala. Dnes ty překážky překonávám, protože vím, že jen tak dojdu tam, kam chci," tak odpověděla na otázku, co vám osobně přineslo kreslení pravou mozkovou hemisférou, Květuše Ellen Dvořáková, lektorka kurzů kreslení pravou mozkovou hemisférou.

Umět se dívat kolem sebe
Nejdříve se lidé učí úplný základ - vnímat. Vnímat věci kolem sebe a vidět věci kolem sebe. Bez toho se nedá kreslit. Běžně vidíme předměty jako celek, ale kreslení je tvůrčí proces, dochází ke spojení jednotlivých částí, detailů a barev. „Na kurzu se učíme postup. Všechno dělat postupně. Když se lidé učí kreslit ruku, tak se tím vlastně učí vnímat, jak který prst je zakřivený, dlouhý, široký, kde je jaká rýha. Automaticky by člověk nakreslil pět prstů, ale to, že ruka může být nějak nakloněná, jeden prst skrčený, nebo že nemusí být vůbec, to už člověku dochází později. V podstatě jsou to čáry, ale jdou nějakým směrem, a ten směr dává obrázku tvar," vysvětluje paní Dvořáková. Jednotlivé předměty se účastníci učí vidět buď na předloze nebo v prostoru. Placatý obrázek vidíme jinak, než to, co je hmatatelné. Lidé se učí rozeznávat obrysy. Učí se i techniku stínování. Je důležité umět rozeznávat, co je světlé a co je tmavé mezi stíny. Někteří lidé mají tendence kreslit jen tmavě a neumí zesvětlit, a naopak jiní kreslí jen světle. „Může se stát, že když má někdo v sobě zlost, tak je to na kresbě patrné. Člověk si to pomocí obrázku uvědomí, vztek se uvolní. Dotyčný jakoby najednou oddychne, uleví se mu a obrázek se skutečně vyjasní. Z poslední doby mohu uvést příklad 13-ti letého chlapce, který přišel na kurz se svojí maminkou a mladším sourozencem. Prožíval to celé velmi emotivně. Kreslil, najednou odběhl, že prý už kreslit nemůže a chtěl jít domů. Měl v sobě obrovské napětí. Při kreslení se mu začaly propojovat mozkové hemisféry. Problém, který ho trápil vyplaval na povrch. Vzpomněl si na tu událost a potřeboval se s ní vědomě rozloučit. Vyplakal se, odpočinul si, a pak už v pohodě kreslil dál," s úsměvem paní lektorka vypráví. „Nejdříve jsem cítila, že to není v pořádku. Věci jsem chápala jinak. Dělalo mi problém vidět trojrozměrně. Postupně jsem se začala na předměty dívat novýma očima. Člověk začíná vnímat a chápat tvar a učí se, jak to přenést na papír. Dost tam se mnou cvičily emoce. Měla jsem chuť zlomit tužku, zmačkat papír a odejít. Byla to zkouška trpělivosti," vypráví paní Marie, čerstvá absolventka kurzu kreslení pravou mozkovou hemisférou.

Dysporuchy a jejich rovnání
„Pokud se člověk naučí otevřít pravou mozkovou hemisféru, dostane možnost, aby ji dokázal používat. Jestli ji bude používat, to už záleží na něm samotném. U dyslektických a dysgrafických dětí mám tu zkušenost, že se díky kreslení vylepšily ve škole, především v matematice a geometrii. Upozorňuji ale, že nejde o okamžitý výsledek. Dítě si může doma samo provádět i různá cvičení, dost to záleží na jeho píli," doplňuje paní Dvořáková.

Můžete si teď sami vyzkoušet, jakým způsobem se dají rovnat mozkové hemisféry: Jste-li praváci, nakreslete vymyšlený motiv na levou stranu papíru, leváci opačně. Pro dyslektiky je lepší, když si nechají větší rozestupy mezi tvary, tím tvar lépe postřehnou. Pak to samé nakreslete zrcadlově, ale tím způsobem, že si dáte prstík na začátek kresby, připravíte tužku a díváte se, jak vám prstík jede po tvarech směrem dolů. Stejně vám pojede tužka po papíře. Tímto cvičením si trénujete propojení mozkových hemisfér, aby spolupracovaly a dokázaly fungovat současně. „Poslední den kurzu jsme dostali za úkol nakreslit svůj vlastní portrét podle fotografie. Tímto cvičením se také velmi rovnají mozkové hemisféry. Každý člověk má o sobě určitou představu a nějak sám sebe vnímá. Z portrétu je patrné, jak člověk sám sebe vidí. Uvedu příklad - na kurzu byla moje dcera. Dá se říct, že je spíše introvertní typ. Na svém vlastním portrétu si ale nakreslila docela velkou pusu, i když ve skutečnosti ji má poměrně malou. Tím chtěla vlastně vyjádřit: Ráda bych mluvila a projevovala nahlas své myšlenky a emoce. Vědomě si to ale nemusí vůbec uvědomovat. Došlo jen k otevření pravé mozkové hemisféry, a ta je přeci intuitivní. Celé to má daleko hlubší smysl, než se jen naučit správnou techniku kreslení. I když i ta je důležitá, bez techniky kreslit nejde." doplňuje paní Marie.

Dělejte věci pořádně.
 Podle paní lektorky má každý člověk možnost si tento postoj vypěstovat pomocí kreslení: „Nakreslíte například výborně jedno oko, jste nadšená, jak vám to jde a to druhé ale už odbudete, protože vás to přestane najednou bavit. Když pak ten obrázek doděláte, tak vidíte, že tady vás to nebavilo, a na tom obrázku, na té kvalitě je to znát. Tak je to i v životě. Cokoliv člověk obejde, překročí, přeskočí, tak potom ten výsledek je minimální. Svým žákům říkám, aby si porovnávali své obrázky – s čím přišli na kurz, co se naučili a jak chtějí pokračovat dál. Každý z nás má jinak otevřené mozkové hemisféry. Někdo je více citlivější a jiný se teprve učí vnímat a prociťovat věci," uzavírá své vyprávění paní Dvořáková.